„Někdy se lze setkat s termínem „štěrkový záhon“, který je dosti zavádějící. Štěrk plní úlohu mulče, ale hlavním faktorem úspěchu je využití autoregulace. Autoregulací myslíme vzájemné pozitivní i negativní vazby mezi rostlinami a skupinami rostlin Záhon je sestaven tak, aby byla v harmonickém a funkčním poměru jednotlivá patra, tj. dlouhověké solitéry (do 10 %), střední patro (35-40%), nízké patro pokryvných peren (40-50%) a dynamiku zajišťující krátkověcí pendleři (do 10%). Výsledkem je dynamické společenstvo rostlin s efektem kvetení od brzkého jara až do pozdního léta.“ (Baroš, A.,Inspirace 2/2013)
