Podle Strakové (2014) jsou druhově pestré porosty v zahradní architektuře ne zcela výstižně nazývány termínem „květnatá louka“, což je původní, přirozený, záměrně založený nebo přísevem upravený travní porost s výrazným podílem dvouděložných bylin. Druhově pestré porosty mají několik předností. Vedle významné krajinotvorné a estetické hodnoty je to především omezení počtu sečí během vegetačního období a to na 2-3 seče. Dále již zmíněná podpora diverzity a to nejen rostlinných druhů, ale i mikroorganismů a živočišných druhů, které v těchto porostech nacházejí útočiště.